hovor

hovor (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

	Singular	Plural
Nominativ	hovor	hovory
Genitiv	hovoru	hovorů
Dativ	hovoru	hovorům
Akkusativ	hovor	hovory
Vokativ	hovore	hovory
Lokativ	hovoru	hovorech
Instrumental	hovorem	hovory

Worttrennung:

ho·vor

Aussprache:

IPA: [ˈɦɔvɔr]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] mündliche Kommunikation zwischen zwei oder mehreren Menschen: Gespräch, Aussprache

[2] Kommunikation wie unter ^[1], per Telefon: Gespräch, Anruf

Synonyme:

[1] povídání, řeč, rozmluva

[1, 2] rozhovor

Gegenwörter:

[1] mlčení

Verkleinerungsformen:

[1, 2] hovorek

Beispiele:

[1] Hovor vázl a měla jsem dojem, že mi chce něco důležitého říci.

Das Gespräch stockte und ich hatte den Eindruck, dass er mir etwas Wichtiges sagen will.

[2] Dokončil hovor a zavěsil.

Er beendete das Gespräch und legte auf.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1, 2] hovor s někým (Gespräch mit jemandem), hovor o někom/něčem (Gespräch über jemanden/etwas)

[1, 2] vést, končit/ukončit hovor (ein Gespräch führen, beenden); pustit se do hovoru (ein Gespräch anfangen)

[2] služební, telefonní hovor (Dienstgespräch, Telefongespräch); odchozí, příchozí hovor (abgehender, ankommender Anruf)

Wortbildungen:

hovorna, hovorný, rozhovor

Übersetzungen

 [1] mündliche Kommunikation zwischen zwei oder mehreren Menschen: Gespräch, Aussprache

Deutsch: Gespräch n, Aussprache f Englisch:

 [2] ?

Deutsch: Gespräch n, Anruf m

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „hovor“

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „hovor“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „hovor“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „hovor“

[1, 2] centrum - slovník: „hovor“