řetěz

řetěz (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	řetěz	řetězy
Genitiv	řetězu	řetězů
Dativ	řetězu	řetězům
Akkusativ	řetěz	řetězy
Vokativ	řetěze	řetězy
Lokativ	řetěze řetězu	řetězech
Instrumental	řetězem	řetězy

Worttrennung:

ře·těz

Aussprache:

IPA: [ˈr̝ɛcɛs]

Hörbeispiele:

řetěz^(Info)

Bedeutungen:

[1] Reihe aus beweglichen, ineinandergefügten Gliedern; Kette

[2] Reihe von einzelnen Personen, Dingen oder Erscheinungen, die einer Gruppe angehören; Kette

Synonyme:

[1] řetězec

[2] řetězec, kordon

Verkleinerungsformen:

[1] řetízek

Beispiele:

[1] Kolem krku měla zlatý řetěz.

Sie hatte eine goldene Kette um den Hals.

[1] Pes se zase utrhl ze řetězu.

Der Hund riss sich wieder von der Kette los.

[2] Řetěz ostrovů se nachází v Indickém oceánu.

Die Inselkette liegt im Indischen Ozean.

[2] Jako by se zločinci, kteří okrádají lidi přes internet, letos utrhli ze řetězu. Počty nových trestných činů už teď překonaly celý loňský rok o třetinu, přičemž to nejrizikovější období teprve začíná.

Wie wenn die Diebe, die die Menschen über das Internet bestehlen, in diesem Jahr alle Hemmungen abgeschüttelt haben. Die Zahl der neuen Straftaten hat schon jetzt das ganze Vorjahr um ein Drittel übertroffen, wobei die risikoreichste Zeit erst beginnt.

Redewendungen:

[1, 2] nejslabší článek řetězu — das schwächste Glied der Kette

[2] dát si hubu na řetěz — die Zunge im Zaum halten

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] kotevní řetěz — Ankerkette, sněhový řetěz — Schneekette, článek řetězu — Kettenglied

[1] řetěz řinčí, chrastí — die Kette klirrt, rasselt

[2] lidský řetěz — Menschenkette; řetěz obchodů, světel — Ladenkette, Lichterkette

Wortbildungen:

řetězový