řetěz (Tschechisch)Bearbeiten

Substantiv, mBearbeiten

Singular Plural
Nominativ řetěz řetězy
Genitiv řetězu řetězů
Dativ řetězu řetězům
Akkusativ řetěz řetězy
Vokativ řetěze řetězy
Lokativ řetěze
řetězu
řetězech
Instrumental řetězem řetězy

Worttrennung:

ře·těz

Aussprache:

IPA: [ˈr̝ɛcɛs]
Hörbeispiele:   řetěz (Info)

Bedeutungen:

[1] Reihe aus beweglichen, ineinandergefügten Gliedern; Kette
[2] Reihe von einzelnen Personen, Dingen oder Erscheinungen, die einer Gruppe angehören; Kette

Synonyme:

[1] řetězec
[2] řetězec, kordon

Verkleinerungsformen:

[1] řetízek

Beispiele:

[1] Kolem krku měla zlatý řetěz.
Sie hatte eine goldene Kette um den Hals.
[1] Pes se zase utrhl ze řetězu.
Der Hund riss sich wieder von der Kette los.
[2] Řetěz ostrovů se nachází v Indickém oceánu.
Die Inselkette liegt im Indischen Ozean.

Redewendungen:

[1, 2] nejslabší článek řetězu — das schwächste Glied der Kette
[2] dát si hubu na řetěz — die Zunge im Zaum halten

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] kotevní řetězAnkerkette, sněhový řetězSchneekette, článek řetězuKettenglied
[1] řetěz řinčí, chrastí — die Kette klirrt, rasselt
[2] lidský řetězMenschenkette; řetěz obchodů, světelLadenkette, Lichterkette

Wortbildungen:

řetězový

ÜbersetzungenBearbeiten

[1, 2] Tschechischer Wikipedia-Artikel „řetěz
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „řetěz
[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „řetěz
[1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „řetěz