vůně

vůně (Tschechisch)

Substantiv, f

	Singular	Plural
Nominativ	vůně	vůně
Genitiv	vůně	vůní
Dativ	vůni	vůním
Akkusativ	vůni	vůně
Vokativ	vůně	vůně
Lokativ	vůni	vůních
Instrumental	vůní	vůněmi

Worttrennung:

vů·ně

Aussprache:

IPA: [ˈvuːɲɛ]

Hörbeispiele:  vůně ^(Info)

Bedeutungen:

[1] Vorhandensein von Stoffen in der Luft, die mit der Nase als angenehm empfunden werden; Duft, Geruch, Aroma

Synonyme:

[1] aroma

Gegenwörter:

[1] zápach, smrad

Beispiele:

[1] Vzduch byl plný vůní kvetoucích lip.

Die Luft war voll des Duftes blühender Linden.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] příjemná, slabá, silná vůně — angenehmer, schwacher, starker Duft

Wortfamilie:

vonný, voňavý, voňavka, vonět, zavonět

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Duft m, Geruch m, Aroma n Englisch: fragrance → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „vůně“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „vůně“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „vůně“

[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „vůně“