oprávnění

oprávnění (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	oprávnění	oprávnění
Genitiv	oprávnění	oprávnění
Dativ	oprávnění	oprávněním
Akkusativ	oprávnění	oprávnění
Vokativ	oprávnění	oprávnění
Lokativ	oprávnění	oprávněních
Instrumental	oprávněním	oprávněními

Worttrennung:

opráv·ně·ní

Aussprache:

IPA: [ˈɔpraːvɲɛɲiː]

Hörbeispiele:  oprávnění ^(Info)

Bedeutungen:

• Verbalsubstantiv vom Verb „oprávnit“ (Konjugation):

[1] Erlaubnis zu etwas, die jemandem gegeben wird; Berechtigung, Befugnis, Ermächtigung, Recht

[2] Richtigkeit einer Sache; Berechtigung

Synonyme:

[1] nárok, povolení, právo

[2] odůvodnění, opodstatněni

Beispiele:

[1] Podmínkou pro přihlášení do kurzu je minimální věk 21 let, řidičské oprávnění skupiny B a čistý trestní rejstřík.

Bedingung für die Anmeldung zum Kurs ist ein Mindestalter von 21 Jahren, die Fahrerlaubnis Gruppe B und ein sauberes Strafregister.

[2] Toto opatření má své oprávnění.

Diese Maßnahme hat ihre Berechtigung.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] udělit oprávnění — Berechtigung erteilen

Wortfamilie:

oprávněný, oprávnit

Übersetzungen

 [1] Erlaubnis zu etwas, die jemandem gegeben wird

Deutsch: Berechtigung f, Befugnis f, Ermächtigung f, Recht n

 [2] Richtigkeit einer Sache

Deutsch: Berechtigung f

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „oprávnění“

[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „oprávnění“

[1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „oprávnění“

[1, 2] Internetový slovník současné češtiny - Lingea s.r.o.: „oprávnění“

Ähnliche Wörter (Tschechisch):

ähnlich geschrieben und/oder ausgesprochen: opravení