dědictví (Tschechisch)Bearbeiten

Substantiv, nBearbeiten

Singular Plural
Nominativ dědictví dědictví
Genitiv dědictví dědictví
Dativ dědictví dědictvím
Akkusativ dědictví dědictví
Vokativ dědictví dědictví
Lokativ dědictví dědictvích
Instrumental dědictvím dědictvími

Worttrennung:

dě·dic·tví

Aussprache:

IPA: [ˈɟɛɟɪt͡stviː]
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] gesamter Besitz einer verstorbenen Person, der im Erbfall an die Erben übergehen kann; Erbschaft, Erbe, Nachlass

Beispiele:

[1] „Při pohřbu plakali a chválili zemřelého do nebe. Naříkali, že mu Pán Bůh delšího věku nedopřál, neboť byl prý to muž dobrého srdce. Ale už nemohli se dočkati, aby bylo po pohřbu a aby mohli se o dědictví dělit.“[1]
Beim Begräbnis weinten sie und hoben den Verstorbenen in den Himmel. Sie jammerten, dass ihm der Herrgott kein längeres Leben gegönnt hat, war er doch angeblich ein Mann mit gutem Herzen. Sie konnten es jedoch nicht mehr erwarten, dass das Begräbnis zu Ende ist und sie die Erbschaft teilen können.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] dědictví převzít, nastoupit, přijmout — die Erbschaft übernehmen, antreten, annehmen
[1] kulturní dědictvíKulturerbe

Wortfamilie:

dědic, dědička, dědit

ÜbersetzungenBearbeiten

[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „dědictví
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „dědictví
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „dědictví
[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „dědictví

Quellen:

  1. Tschechischer Wikisource-Quellentext „František Sláma, Slezské pohádky a pověsti