přinutit (Tschechisch)Bearbeiten

Verb, perfektivBearbeiten

Aspekt
imperfektives Verb perfektives Verb
přinutit
Zeitform Wortform
Futur 1. Person Sg. přinutím
2. Person Sg. přinutíš
3. Person Sg. přinutí
1. Person Pl. přinutíme
2. Person Pl. přinutíte
3. Person Pl. přinutí
Präteritum m přinutil
f přinutila
Partizip Perfekt   přinutil
Partizip Passiv   přinucen
Imperativ Singular   přinuť
Alle weiteren Formen: Flexion:přinutit

Anmerkung zum Aspekt:

Dieses perfektive, vollendete Verb wird dort verwendet, wo die Handlung abgeschlossen ist und nur einmalig stattfindet. Siehe auch Aspekt tschechischer Verben.

Aussprache:

IPA: [ˈpr̝̊ɪnʊcɪt]
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] transitiv: jemanden dazu veranlassen, gegen seinen Willen eine bestimmte Handlung zu setzen; zwingen, nötigen

Synonyme:

[1] přimět, donutit, pohnout

Beispiele:

[1] „Pro turisty bylo tohle léto hodně turbulentní. Nejistota a neustálé přehodnocování rizikovosti zemí kvůli covidu přinutily nakonec tisíce Čechů raději zůstat doma nebo počkat na podzimní měsíce.“[1]
Für Touristen war dieser Sommer ziemlich turbulent. Die Unsicherheit und die ständige Neubewertung der Risikoeinschätzung der Länder wegen Covid veranlassten schließlich tausende Tschechen zu Hause zu bleiben oder bis auf die Herbstmonate zu warten.

Wortfamilie:

nutit, přinucený, přinucení

ÜbersetzungenBearbeiten

[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „přinutit
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „přinutiti
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „přinutiti

Quellen:

  1. Mladá fronta DNES vom 7. September 2020