měna

Siehe auch:

mena, meña

měna (Tschechisch)

Substantiv, f

	Singular	Plural
Nominativ	měna	měny
Genitiv	měny	měn
Dativ	měně	měnám
Akkusativ	měnu	měny
Vokativ	měno	měny
Lokativ	měně	měnách
Instrumental	měnou	měnami

Worttrennung:

mě·na

Aussprache:

IPA: [ˈmɲɛna]

Hörbeispiele: —

Reime: -ɛna

Bedeutungen:

[1] Banknoten und Münzen, die in einem Staat als Zahlungsmittel verwendet werden; Währung

Unterbegriffe:

[1] zlatá měna — Goldwährung, cizí měna — Fremdwährung

Beispiele:

[1] Národní banka vyhlašuje aktuální kurzy nejdůležitějších měn.

Die Nationalbank verlautbart die aktuellen Kurse der wichtigsten Währungen.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] měnu devalvovat, podpořit, zhodnotit — die Währung abwerten, stützen, aufwerten

Wortfamilie:

měnový, měnit, směna, směnárna

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Währung f

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „měna“

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „měna“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „měna“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „měna“