ukončení

ukončení (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	ukončení	ukončení
Genitiv	ukončení	ukončení
Dativ	ukončení	ukončením
Akkusativ	ukončení	ukončení
Vokativ	ukončení	ukončení
Lokativ	ukončení	ukončeních
Instrumental	ukončením	ukončeními

Worttrennung:

ukon·če·ní

Aussprache:

IPA: [ˈʊkɔnt͡ʃɛɲiː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

• Verbalsubstantiv vom Verb „ukončit“ (Konjugation):

[1] Aktion mit dem Ziel, etwas zu beenden; Beendigung, Abbruch, Abschluss, Ablauf

[2] Ende einer Sache, die verschlossen, abgeschlossen werden soll; Abschluss

Synonyme:

[1] zakončení, skončení, dokončení, uzavření

[2] konec, zakončení, závěr

Gegenwörter:

[1] začátek

Beispiele:

[1] Povinnost uchovávat tajemství trvá i po ukončení funkce jednatele.

Die Geheimhaltungspflicht bleibt auch nach Beendigung der Geschäftsführerfunktion weiter aufrecht.

[2] „Ukončení kalhot manžetou si mohou dovolit muži s vyšší postavou, menší typy by tohle ukončení opticky ještě více zmenšovalo.“

Einen Abschluss der Hose mit einer Stulpe können sich Männer mit größerer Statur erlauben, kleinere Typen wirkten mit einem solchen Abschluss optisch noch kleiner.

Wortfamilie:

konec, ukončený, ukončit

Übersetzungen

 [1] Aktion mit dem Ziel, etwas zu beenden; Beendigung, Abbruch, Abschluss, Ablauf

Deutsch: Abschluss m, Beendigung f, Abbruch m, Ablauf m Englisch: ending → en

 [2] Ende einer Sache, die verschlossen, abgeschlossen werden soll; Abschluss

Deutsch: Abschluss m

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „ukončení“

[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „ukončení“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „ukončení“

Quellen: