čtení

Siehe auch:

ctěni, čteni

čtení (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	čtení	čtení
Genitiv	čtení	čtení
Dativ	čtení	čtením
Akkusativ	čtení	čtení
Vokativ	čtení	čtení
Lokativ	čtení	čteních
Instrumental	čtením	čteními

Worttrennung:

čte·ní

Aussprache:

IPA: [ˈt͡ʃtɛɲiː]

Hörbeispiele:  čtení ^(Info)

Bedeutungen:

• Verbalsubstantiv vom Verb „číst“ (Konjugation):

[1] Handlung einer Person, einen schriftlich verfassten Text gedanklich aufzunehmen; Lesen

[2] Veranstaltung/Zeremonie, bei der ein bestimmter Text (Gesetzestext, Buchtext, Bibeltext) präsentiert wird; Lesung

Beispiele:

[1] Na čtení tohoto textu je třeba se dobře soustředit.

Beim Lesen dieses Textes muss man sich gut konzentrieren.

[2] „Sněmovnou prošla reforma v prvním čtení, takže na ní budou poslanci ještě pracovat.“

Die Reform hat in der ersten Lesung das Parlament passiert, somit können die Abgeordneten noch daran arbeiten.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] porucha čtení — Leseschwäche

Wortfamilie:

číst, čtenářský, čtenář

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Lesen n Englisch: reading → en

 [2] ?

Deutsch: Lesung f

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „čtení“

[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „čtení“

[1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „čtení“

Quellen:

Ähnliche Wörter (Deutsch):

ähnlich geschrieben und/oder ausgesprochen: ctěni