věřící

věřící (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	věřící	věřící
Genitiv	věřícího	věřících
Dativ	věřícímu	věřícím
Akkusativ	věřícího	věřící
Vokativ	věřící	věřící
Lokativ	věřícím	věřících
Instrumental	věřícím	věřícími

Worttrennung:

vě·ří·cí

Aussprache:

IPA: [ˈvjɛr̝iːt͡siː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Person, die an etwas glaubt; Gläubiger

Herkunft:

vom Verb věřit

Beispiele:

[1] „Který ze tří papežů je skutečný Kristův náměstek, spravující dobré kněze, jejichž slova a činy otvírají věřícím bránu do nebeského království?“^[1]

Welcher der drei Päpste ist der wirkliche Stellvertreter Christi, der die Geistlichen betreut, deren Worte und Taten den Gläubigen das Tor in das himmlische Königreich öffnen?

Übersetzungen

[1] Person, die an etwas glaubt; Gläubiger

Deutsch: Gläubiger m
Englisch: believer ^→ en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „věřící“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „věřící“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „věřící“

Quellen:

↑ Lidové noviny vom 28. Februar 2020

Substantiv, f

	Singular	Plural
Nominativ	věřící	věřící
Genitiv	věřící	věřících
Dativ	věřící	věřícím
Akkusativ	věřící	věřící
Vokativ	věřící	věřící
Lokativ	věřící	věřících
Instrumental	věřící	věřícími