spolupracovník

spolupracovník (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	spolupracovník	spolupracovníci
Genitiv	spolupracovníka	spolupracovníků
Dativ	spolupracovníkovi spolupracovníku	spolupracovníkům
Akkusativ	spolupracovníka	spolupracovníky
Vokativ	spolupracovníku	spolupracovníci
Lokativ	spolupracovníkovi spolupracovníku	spolupracovnících
Instrumental	spolupracovníkem	spolupracovníky

Worttrennung:

spo·lu·pra·cov·ník

Aussprache:

IPA: [ˈspɔlʊprat͡sɔvɲiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Person, die mit jemandem zusammenarbeitet; Mitarbeiter, Arbeitskollege

Synonyme:

[1] kolega

Weibliche Wortformen:

[1] spolupracovnice

Beispiele:

[1] Na všechny spolupracovníky je kladen velký důraz na odbornost a profesionalitu.

Bei allen Mitarbeitern wird großes Augenmerk auf Fachkenntnisse und Professionalität gelegt.

Wortfamilie:

spolupracovat, spolupracovnice, spolupráce, pracovník

Übersetzungen

 [1] Person, die mit jemandem zusammenarbeitet; Mitarbeiter, Arbeitskollege

Deutsch: Mitarbeiter m, Arbeitskollege m Englisch: colleague → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „spolupracovník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „spolupracovník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „spolupracovník“

[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „spolupracovník“