osoba

osoba (Tschechisch)

Substantiv, f

	Singular	Plural
Nominativ	osoba	osoby
Genitiv	osoby	osob
Dativ	osobě	osobám
Akkusativ	osobu	osoby
Vokativ	osobo	osoby
Lokativ	osobě	osobách
Instrumental	osobou	osobami

Worttrennung:

oso·ba

Aussprache:

IPA: [ˈɔsɔba]

Hörbeispiele:  osoba ^(Info)

Bedeutungen:

[1] ein durch seine individuellen Eigenschaften und Eigenarten gekennzeichneter Mensch; Person

[2] Recht: von der Rechtsordnung anerkannter Träger von subjektiven Rechten und Pflichten; Rechtsperson, Rechtssubjekt

[3] Linguistik: Flexionskategorie des Verbs und Pronomens; Person

Abkürzungen:

[1] os.

Synonyme:

[1] člověk, individuum, jedinec, jednotlivec

Verkleinerungsformen:

[1] osůbka

Unterbegriffe:

[2] fyzická osoba, právnická osoba

Beispiele:

[1] Při nehodě dvě osoby zahynuly a jedna byla vážně zraněna.

Bei dem Unfall starben zwei Personen und eine wurde schwer verletzt.

[2] Osoby zapsané v obchodním rejstříku se považují za podnikatele.

Die im Handelsregister eingetragenen Rechtspersonen gelten als Unternehmer.

[3] Druhá osoba množného čísla má koncovku -te.

Die zweite Person Plural hat die Endung -te.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] za osobu (pro Person, pro Kopf)

[2] fyzická osoba, právnická osoba

[3] první, druhá, třetí osoba

Wortbildungen:

osobní, osobitý, osobitost, osobnost, osobák

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Person f

 [2] ?

Deutsch: Person f, Rechtsperson f, Rechtssubjekt n

 [3] Linguistik: Flexionskategorie des Verbs und Pronomens; Person

Deutsch: Person f

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „osoba“

[1–3] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „osoba“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „osoba“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „osoba“