loupežník

loupežník (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	loupežník	loupežníci
Genitiv	loupežníka	loupežníků
Dativ	loupežníkovi loupežníku	loupežníkům
Akkusativ	loupežníka	loupežníky
Vokativ	loupežníku	loupežníci
Lokativ	loupežníkovi loupežníku	loupežnících
Instrumental	loupežníkem	loupežníky

Aussprache:

IPA: [ˈlɔʊ̯pɛʒɲiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Person, die (für ihren Lebensunterhalt) andere Personen beraubt, besonders im Freien; Räuber, Bandit, Brigant

Herkunft:

loupež + -ník

Synonyme:

[1] bandita

Sinnverwandte Wörter:

[1] lupič

Weibliche Wortformen:

[1] loupežnice

Beispiele:

[1] V dnešní době už se loupežníci vyskytují hlavně v pohádkách. Nejznámějšími loupežníky jsou patrně Rumcajs z lesa Řáholce u Jičína a Lotrando z hudební pohádky Lotrando a Zubejda.

Heutzutage sind Räuber vor allem in Märchen zu finden. Die bekanntesten Räuber sind wohl Rumcajs aus dem Wald Řáholec bei Jičín und Lotrando aus dem musikalischen Märchen ‚Lotrando und die schöne Zubejda‘.

[1] „Loupežník je nesmlouvavý, loupení ho strašně baví, co šlohne to nevydá, jelikož je nelida.“

Der Räuber ist unversöhnlich, Rauben macht ihm riesigen Spaß. Er gibt nie zurück, was er stiehlt, denn er ist ein Halunke.

Wortfamilie:

loupež, loupežnický, loupežníkův, loupit, lup, uloupený

Übersetzungen

 [1] Person, die (für ihren Lebensunterhalt) andere Personen beräubt, besonders im Freien

Deutsch: Räuber m, Bandit m, Brigant m Englisch: robber → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „loupežník“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „loupežník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „loupežník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „loupežník“

Quellen: