Aspekt
imperfektives Verb perfektives Verb
dokončovat dokončit
Zeitform Wortform
Futur 1. Person Sg. dokončím
2. Person Sg. dokončíš
3. Person Sg. dokončí
1. Person Pl. dokončíme
2. Person Pl. dokončíte
3. Person Pl. dokončí
Präteritum m dokončil
f dokončila
Partizip Perfekt   dokončil
Partizip Passiv   dokončen
Imperativ Singular   dokonči
Alle weiteren Formen: Flexion:dokončit

Anmerkung zum Aspekt:

Dieses perfektive, vollendete Verb wird dort verwendet, wo die Handlung abgeschlossen ist und nur einmalig stattfindet. Siehe auch Aspekt tschechischer Verben.

Worttrennung:

do·kon·čit

Aussprache:

IPA: [ˈdɔkɔnt͡ʃɪt]
Hörbeispiele:   dokončit (Info)

Bedeutungen:

[1] transitiv: etwas zu Ende bringen; beenden, vollenden, beendigen, beschließen, fertigstellen

Synonyme:

[1] ukončit, skončit

Gegenwörter:

[1] začít

Beispiele:

[1] Vrátili se do práce, aby dokončili započaté dílo.
Sie kehrten an die Arbeit zurück, um das begonnene Werk fertigzustellen.

Wortfamilie:

končit, ukončit, skončit, konec, dokončení, dokončený

Übersetzungen

Bearbeiten
[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „dokončit
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „dokončiti
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „dokončiti
[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „dokončit