cvičení

cvičení (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	cvičení	cvičení
Genitiv	cvičení	cvičení
Dativ	cvičení	cvičením
Akkusativ	cvičení	cvičení
Vokativ	cvičení	cvičení
Lokativ	cvičení	cvičeních
Instrumental	cvičením	cvičeními

Worttrennung:

cvi·če·ní

Aussprache:

IPA: [ˈt͡svɪt͡ʃɛɲiː]

Hörbeispiele:  cvičení ^(Info)

Bedeutungen:

• Verbalsubstantiv vom Verb „cvičit“ (Konjugation):

[1] körperliche Ertüchtigung; Übung

[2] Aufgabe zur Erlangung oder Festigung von Kenntnissen; Übung

Synonyme:

[2] úkol, úloha

Beispiele:

[1] „Cílem zenových cvičení je dosáhnout osvobození od osobních přání a ambicí, poznání ‚čisté reality‘ a splynutí s ní, což má za následek pochopení všeho, tedy i smyslu utrpení, nemoci a smrti, a pocit naprostého osvobození.“

Das Ziel der Zen-Übungen ist es, sich von den persönlichen Wünschen und Ambitionen zu befreien, die ‚reine Realität‘ zu erkennen und sich mit ihr zu vereinen, was zum Verständnis von Allem führt, also auch vom Sinn des Leidens, der Krankheit und des Todes, und gewinnt das Gefühl der völligen Befreiung.

[2] Za domácí úkol na příští hodinu matematiky vypracujete první dvě cvičení na straně třicet.

Als Hausaufgabe für die nächste Mathestunde macht bitte die ersten zwei Übungen auf Seite dreißig.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] prostná cvičení — Bodenturnen, tělesná cvičení — Leibesübungen

[2] mluvní cvičení — Sprechübung, vojenské cvičení — Militärübung

Wortfamilie:

[1] cvik

[1, 2] cvičící, cvičit, cvičební

Übersetzungen

 [1] körperliche Ertüchtigung; Übung

Deutsch: Übung f

 [2] Aufgabe zur Erlangung oder Festigung von Kenntnissen; Übung

Deutsch: Übung f

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1, 2] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „cvičení“

[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „cvičení“

[1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „cvičení“

Quellen: