stroncium

stroncium (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	stroncium	stroncia
Genitiv	stroncia	stroncií
Dativ	stronciu	stronciím
Akkusativ	stroncium	stroncia
Vokativ	stroncium	stroncia
Lokativ	stronciu	stronciích
Instrumental	stronciem	stroncii

[1] stroncium

Worttrennung:

stron·cium

Aussprache:

IPA: [ˈstrɔnt͡sɪjum]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Chemie: chemisches Element mit der Ordnungszahl 38

Abkürzungen:

[1] Symbol: Sr

Oberbegriffe:

[1] kov alkalických zemin, chemický prvek

Beispiele:

[1] V přírodě se volné stroncium nenalézá.

In der Natur kommt ungebundenes Strontium nicht vor.

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Strontium n Englisch: strontium → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „stroncium“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „stroncium“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „stroncium“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „stroncium“