znak (Tschechisch)Bearbeiten

Substantiv, mBearbeiten

Singular Plural
Nominativ znak znaky
Genitiv znaku znaků
Dativ znaku znakům
Akkusativ znak znaky
Vokativ znaku znaky
Lokativ znaku znacích
Instrumental znakem znaky

Worttrennung:

znak

Aussprache:

IPA: [znak]
Hörbeispiele:   znak (Info)
Reime: -ak

Bedeutungen:

[1] charakteristische Eigenschaft; Merkmal, Kennzeichen
[2] offensichtliche, äußere Erscheinung; Zeichen, Symptom
[3] treffende Bezeichnung von etwas; Zeichen
[4] Gegenstand (oder Darstellung), welcher symbolisch die Zugehörigkeit zu etwas ausdrückt; Wappen, Emblem

Synonyme:

[1] rys
[2] příznak, symptom, známka
[4] emblém

Beispiele:

[1] K sekundárním pohlavním znakům člověka patří např. prsy žen a vousy mužů.
Zu den sekundären Geschlechtsmerkmalen des Menschen gehören zum Beispiel die Brüste der Frauen und die Bärte der Männer.
[2] Její chování je znakem duševní poruchy.
Ihr Verhalten ist ein Zeichen geistiger Störung.
[3] Systém byl založen na kombinaci alfabetických a numerických znaků.
Das System basiert auf einer Kombination alphabetischer und numerischer Zeichen.
[4] Gubernátor Mykolajivské oblasti ve svých videích několikrát opakoval, že země, která má ve znaku kuře, přece nemůže porazit zemi, která má ve znaku vidličku.
Der Gubernator der Oblast Mykolajiw wiederholte in seinen Videos mehrmals, dass ein Land, das in seinem Wappen ein Hühnchen hat, ein Land, das in seinem Wappen eine Gabel hat, doch nicht besiegen kann.
[4] Mezi okny prvního patra a přízemí se nachází znak města.
Zwischen den Fenstern im ersten Stock und im Erdgeschoss befindet sich das Stadtwappen.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] pohlavní znakGeschlechtsmerkmal
[3] písmový znakSchriftzeichen; sada znakůZeichensatz
[4] státní znakStaatswappen

Wortfamilie:

náznak, odznak, příznak, znakový, značka

ÜbersetzungenBearbeiten

[1–4] Tschechischer Wikipedia-Artikel „znak
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „znak
[1–4] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „znak
[1–4] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „znak