pozoun

pozoun (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	pozoun	pozouny
Genitiv	pozounu	pozounů
Dativ	pozounu	pozounům
Akkusativ	pozoun	pozouny
Vokativ	pozoune	pozouny
Lokativ	pozounu	pozounech
Instrumental	pozounem	pozouny

[1] pozoun

Worttrennung:

po·zoun

Aussprache:

IPA: [ˈpɔzɔʊ̯n]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Musikinstrument: Blechblasinstrument mit dreiteiliger Schallröhre

Oberbegriffe:

[1] dechový nástroj, hudební nástroj

Beispiele:

[1] Každý pozoun hraje úplně jinak.

Jede Posaune spielt sich völlig anders.

Übersetzungen

 [1] Musikinstrument

Deutsch: Posaune f

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „pozoun“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „pozoun“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „pozoun“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „pozoun“