Singular Plural
Nominativ obyčej obyčeje
Genitiv obyčeje obyčejů
Dativ obyčeji obyčejům
Akkusativ obyčej obyčeje
Vokativ obyčeji obyčeje
Lokativ obyčeji obyčejích
Instrumental obyčejem obyčeji

Worttrennung:

oby·čej

Aussprache:

IPA: [ˈʔɔbɪt͡ʃɛj]
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] gewohnte Art und Weise; Gewohnheit, Brauch, Usus, Gepflogenheit

Synonyme:

[1] mrav, zvyk

Beispiele:

[1] „Tam, kde jsou vyznačeny hranice Barmy, Thajska a Laosu, se nejprve lístky divokého čajovníku jedly, což je logické a částečně se tento obyčej dochoval dodnes.“[1]
Dort, wo die Grenzen zwischen Burma, Thailand und Laos zusammenlaufen, hat man zuerst die Blätter der wilden Teepflanze gegessen, was logisch ist, und dieser Brauch ist bis heute zum Teil erhalten geblieben.

Wortfamilie:

obyčejný

Übersetzungen

Bearbeiten
[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „obyčej
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „obyčej
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „obyčej

Quellen:

  1. Mladá fronta DNES vom 21. März 2020

Ähnliche Wörter (Tschechisch):

ähnlich geschrieben und/oder ausgesprochen: obličej