obránce

obránce (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	obránce	obránci obráncové
Genitiv	obránce	obránců
Dativ	obránci obráncovi	obráncům
Akkusativ	obránce	obránce
Vokativ	obránce	obránci obráncové
Lokativ	obránci obráncovi	obráncích
Instrumental	obráncem	obránci

Worttrennung:

obrán·ce

Aussprache:

IPA: [ˈʔɔbraːnt͡sɛ]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Person, die etwas verteidigt, verhindert; Verteidiger

Synonyme:

[1] obhájce

Beispiele:

[1] „Ten pálil od modré čáry na už prázdnou branku, v trefě mu těsně nezabránil ani padající obránce Victor Hedman.“

Dieser schoss von der blauen Linie auf das schon leere Tor, seinen Treffer konnte auch der gerade im Fallen begriffene Verteidiger Victor Hedman nicht mehr verhindern.

Übersetzungen

 [1] Person, die etwas verteidigt, verhindert; Verteidiger

Deutsch: Verteidiger m Englisch: defender → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „obránce“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „obránce“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „obránce“

[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „obránce“

Quellen: