koncovka (Tschechisch)Bearbeiten

Substantiv, fBearbeiten

Singular Plural
Nominativ koncovka koncovky
Genitiv koncovky koncovek
Dativ koncovce koncovkám
Akkusativ koncovku koncovky
Vokativ koncovko koncovky
Lokativ koncovce koncovkách
Instrumental koncovkou koncovkami

Worttrennung:

kon·cov·ka

Aussprache:

IPA: [ˈkɔnt͡sɔfka]
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] abschließender Teil eines Wortes, der bei der Beugung variiert; Endung
[2] Sport: Abschluss einer sportlichen Begegnung; Endspiel
[3] abschließender Teil von etwas; Endstück

Beispiele:

[1] „Nejčastějším způsobem tvorby nových slov je odvozování. Důležité je znát základní stavební jednotky slov, jimiž jsou kořen, předpona, přípona a koncovka[1]
Die häufigste Art der Bildung neuer Wörter ist die Ableitung. Es ist wichtig, die Basisbausteine der Wörter zu kennen, wie den Stamm, das Präfix, das Suffix und die Endung.
[2]
[3] Musíme vyměnit koncovku zapalovacího kabelu.
Wir müssen das Endstück des Zündkabels tauschen.

Wortfamilie:

konec, koncovkový, koncový

ÜbersetzungenBearbeiten

[*] Tschechischer Wikipedia-Artikel „koncovka
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „koncovka
[1–3] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „koncovka
[1–3] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „koncovka

Quellen:

  1. Lidové noviny vom 28. Januar 2020