řebříček

řebříček (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

	Singular	Plural
Nominativ	řebříček	řebříčky
Genitiv	řebříčku	řebříčků
Dativ	řebříčku	řebříčkům
Akkusativ	řebříček	řebříčky
Vokativ	řebříčku	řebříčky
Lokativ	řebříčku	řebříčcích řebříčkách
Instrumental	řebříčkem	řebříčky

Worttrennung:

řeb·ří·ček

Aussprache:

IPA: [ˈr̝ɛbr̝̊iːt͡ʃɛk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Botanik: Pflanze mit weißem Blütenkorb; Schafgarbe

Oberbegriffe:

[1] bylina

Beispiele:

[1] V lidovém lékařství je řebříček právem považován za rostlinu vynikajících vlastností.

In der Volksmedizin wird die Schafgarbe zu Recht für eine Pflanze mit hervorragenden Eigenschaften gehalten.

Übersetzungen

 [1] Botanik: Pflanze mit weißem Blütenkorb; Schafgarbe

Deutsch: Schafgarbe f Englisch:

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „řebříček“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „řebříček“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „řebříček“

[1] centrum - slovník: „řebříček“