výkřik

výkřik (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	výkřik	výkřiky
Genitiv	výkřiku	výkřiků
Dativ	výkřiku	výkřikům
Akkusativ	výkřik	výkřiky
Vokativ	výkřiku	výkřiky
Lokativ	výkřiku	výkřicích
Instrumental	výkřikem	výkřiky

Aussprache:

IPA: [ˈviːkr̝̊ɪk]

Hörbeispiele:  výkřik ^(Info)

Bedeutungen:

[1] ein plötzlich ausgestoßener, durchdringender Laut des Menschen; Aufschrei, Schrei, Ausruf

Synonyme:

[1] zvolání

Beispiele:

[1] Ozvaly se výstřely a něčí výkřiky.

Es hallten Schüsse und Schreie von jemandem.

Wortfamilie:

křik, vykřiknout, vykřičník

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Aufschrei m, Schrei m, Ausruf m Englisch: shout → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „výkřik“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „výkřik“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „výkřik“

[*] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „výkřik“