strážník

strážník (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	strážník	strážníci
Genitiv	strážníka	strážníků
Dativ	strážníkovi strážníku	strážníkům
Akkusativ	strážníka	strážníky
Vokativ	strážníku	strážníci
Lokativ	strážníkovi strážníku	strážnících
Instrumental	strážníkem	strážníky

Worttrennung:

stráž·ník

Aussprache:

IPA: [ˈstraːʒɲiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] von der staatlichen Verwaltung eingesetzter, uniformierter Ordnungshüter; Polizist, Gendarm, Wachmann

Beispiele:

[1] „To, zda má automobil zaplacené parkovné, pak v Praze kontrolují buď městští strážníci, nebo speciální monitorovací vozidla, která projíždějí ulicemi a snímají registrační značky.“

Ob das Auto die Parkgebühr bezahlt hat, kontrollieren so in Prag entweder die Wachleute der Stadt oder spezielle Überwachungsfahrzeuge, die durch die Gassen fahren und die Kennzeichen scannen.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] dopravní strážník — Verkehrspolizist

Wortfamilie:

stráž, strážit, strážmistr

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Polizist m, Gendarm m, Wachmann m Englisch: policeman → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „strážník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „strážník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „strážník“

Quellen: